Datum registrace: 26. 08. 2010
MaSka
Původní Sebekoučink
Již zhubnuto: 0 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136532.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 47 min |
MaSka
Jak psát blog?Co by vám pomohlo, aby se kila nevracela?
31. 03. 2016
Dobrý den milá hubnoucí komunito,
to mi teda napište….Na STOBklub zajdu v posledních 2 letech jednou za delší čas a vždycky mě udiví ta hubnoucí nekonečná spirála…spirála opakujících se výzev, veřejných slibů, cílů, opětovných zápisů do kurzů, záměrů na stále stejné téma, tož to chápu od toho tu k hubnutí STOBklub je, ale ta spirála je od stále stejných osob…Nemyslím to holky, kluci vůbec špatně osobně, s některými je to jako potkat se se starými známými a vidět, že kromě kilogramů navíc, které je štvou, se mají prima…jen si říkám, jak je možné, že ze všech stran na vás vyjíždějí teoretické rady, jak konečně zhubnout na trvalo, je tu spousta interaktivních pomůcek, fitness aplikací, ale ta praxe…
Kde je ten zakopaný pes, proč u velké většiny je jo-jo efekt zase na koni?
Co bývá ta vaše bolavá pata, že jsou kila zase tam, kde byla?
Proč ustane sportovní nadšení, které je v úvodu s takovým nadšením zapisováno do grafů a tabulek?
Co by vám osobně pomohlo, aby se už odhozená kila nevracela?
Možná se vám to zdá divné, vždyť od toho je přeci odborník, aby řekl, „jak na to“….ale právě naopak, jen vy sami nejlépe víte, co vám vyhovuje a funguje.
Díky za upřímnost předem Ma.
pondělí 1.2.2016:
Díky za upřímné, různorodé a pestré reakce pod blogem. Jak samy dámy píšete neexistuje jednoznačná odpovědˇ, to by bylo na Nobelovu cenu nejenom za medicínu, ale i za ekonomii. Teoretických rad od odborníků se tu jen hemží. I vy některé jste možná už zdatnější než kdejaký výživový proadce, který si hubnutí na svou podkožní vrstvu nevyzkoušel.
Myslíte si, že existuje "vůle"? Když některé z vás říkají, že "nemají vůli" a přitom v jiných činnostech, které také dlouhodobé a tu tzv. "vůli" k nich je třeba, jsou úspěšné...že by na hubnutí byla ta "vůle" jiná?
A co když bych vám položila otázku na stejné téma...ale
"Co je vaší motivací v hubnutí?"
"Mění se vaše motivace v čase, v průběhu, když hubnete?"
Vnímáte rozdíl v otázkách:
1."Jak moc chcete zhubnout?"
2."Jak moc si věříte, že se vám zhubnout podaří?"
Věnujte pár minutek na rozmyšlení odpovědí, jestli vám nevadí, tak se o ně s námi podělte, třeba vás to posune trochu dál. pa Ma.
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Od puberty sportuju, mám tolik pohybu jako málokdo v mém okolí (protože to jsou lenoši, ale to je jiná věc) a neustále se potýkám s otázkami typu: Jak to, že toho tolik děláš a nehubneš? A soucitně na mě koukají.. Myslím, že to, proč jsem pořád tady a proč jsem neudržela před třemi lety zhubnutá kila ( ono jich teda bylo jenom deset) je, že neustále vnitřně bojuju s nespravedlností světa :-) Já nějak nemůžu uvěřit, že když se budu pořád hýbat a nebudu se přežírat, tak zase přiberu! A ono jo! Jakmile přestanu řešit poměr B-T-S a kolik toho kdy sním, tak je prostě konec. Takže odpověď na otázku, co by mně osobně pomohlo k hubnutí, udržení, nevracení se je - smířit se s tím, že je to od teď napořád. Já samozřejmě vím, že na tomhle principu je postavený celý STOB :-) Ale to uvědomění si není tak snadné, aniž by člověk nepropadl nějaké depce. Dělám na tom :-)
Bohužel, dnes už ta osoba není mezi námi, a proto se jí nemůžu zeptat, jestli to tenkrát myslela vážně, anebo mě chtěla vyhecovat.
Ahoj Maruško a všichni známí i neznámí. Mně osobně moc pomáhalo, když jsme byly "pod tvojí kontrolou". To jsem se snažila a snažila... jenže pak přišlo "bezvládí" a jak tady hodněkrát zaznělo – klasicky: práce, stresy, nedostatek času (často jako výmluva), choroby a tak. Jak všichni víme, zhubnout to celkem jde, ale POTOM – UDRŽET :-(. Pak se jo-jo "zachechtá" a už je tady... A motivace k hubnutí: zdraví, pohyblivost a v neposlední řadě zrcadlo.
Na začátku bylo pár spouštěčů: Někomu v mém okolí se podařilo zhubnout, doktor mi řekl, že mám zhubnout. V průběhu jsem moc motivaci nevěděla, prostě bylo třeba nejíst sladkosti a bylo třeba jít na procházku, jít cvičit, ale myslím, že od začátku je ta motivace stále stejná, i když jsem si ji neuvědomovala.
Rozdíl vnímám. To první je právě o motivaci, to druhé je o sebedůvěře. V poslední době už to říkám po několikáté, hubnutí je v hlavě, sebedůvěra by měla být základem, věřit sama sobě (ale na druhou stranu, konkrétně s tímhle jsem já na absolutní nule).
A proč znova přibíráme? je to podle mě hektickým životem,neustálým stresem,nemáme na sebe dostatek času- práce a rodina nás dokážou vyčerpat -znám to ze své zkušenosti....a asi neumíme myslet hlavně na sebe,na svoje zdraví...neměli bychom tu váhu nechat aby s námi mávala a zničila nás....tak to cítím já,
2. Jasně, že motivace průběžně klesá...koho by pořád stejně bavilo zapisovat, počítat, odpírat si kalorické nezdravosti, běhat s krokoměrem. Hlavně když vidíte, jak se šťastní hubeňouři cpou a vy chroupete mrkev.
2 poslední otázky: Zhubnout chci a věřím si, že to dokážu, dokazuji si to celý život, dokázala jsem zhubnout i 40 kilo. V co ale nevěřím a neumím, je váhu udržet. Tedy do konce života se hlídat a omezovat. Nevrátit se k z mého pohledu normálnímu jídlu (jasně, že otazkou je, co je normální)...během kterého kila zase jdou nahoru.Tak to je u mě ten hlavní problém.
2Zda se má motivace změnila v průběhu hubnutí - celkem ani ne, snažila jsem se dostat na váhu cca před 13-15 lety a jsem tam - zatím
3 Jak moc jsem chtěla zbubnout? Upřímně, vlastně ani nevím, tak nějak to vykrystalizovalo samo, že prostě chci zhubnout. A o kolik? nejdříve šlo o to dostat se pod 70 kg, potom pod 65 kg, potom na 60 kg a potom na současných cca 57 kg. A zatím stop.
4 Zda jsem věřila, že se mi podaří zhubnout? Upřímně, zpočátku ani trochu a už vůbec jsem nevěřila, že se můžu dostat pod 60 kg, ale dala jsem se na boj s tím, že každé kilo bude dobré a ono to šlo.
5)Jak moc chci váhu udržet? Moc a moc.
6) Jak moc si věřím, že váhu udržím? Tak, upřímně zrovna moc si nevěřím, ale momentálně dělám, co umím. A doufám, že to půjde, však brzy zase vyrazím na pole...
Čas - motivace se v průběhu času mění moc, zpravidla je na začátku největší a pak klesá.
Dlouho jsem přemýšlela nad rozdílem v těch dalších otázkách:
Vlastně ani nevím, kolik chci zhubnout. Tahle otázka ve mně neprobouzí žádné emoce, ta druhá ale jo, protože v hubnutí si věřím, na rozdíl od udržování :(
Ano, motivace je u mne postupem hubnutí stále větší, (hláška: "vypadáš dobře a nejsi nemocná" mě fakt baví).
Chci dost zhubnout a věřím si.
Horší bude následné udržení váhy, tady si zase až tak moc nevěřím, ale budu se o to určitě snažit.
Já se dostanu na svou OK váhu pomocí denního cvičení a pevného jídelníčku, spoustu věcí si musím odpustit. Jakmile se na mé asketické cestě vyskytne nějaká překážka jako nemoc, nával práce, nemožnost dodržování vlastního jídla... zase zpět naberu. A je těžké se opět ukáznit.
Ovšem přesně jak tu už někdo psal - kdo je bez práce štíhlý, ten to nikdy nepochopí a pak může psát takovéhle povýšené řečičky o spirálách a stále stejných hubnoucích!
Ad 2: Sladkosti. A hlavně fakt, že člověk po skončení "režimu" nabere, ale pořád má méně, než před tím, i když přibere 1, 2, 10, 20 kilo.
Ad 3. Většinou nějakou nemocí, dovolenou nebo něčím, co mi zamezí na týden nebo čtrnáct dní sportovat (plnit sportovní plán), těžko se mi naskakuje zpátky.
Ad 4. Bič.
Za poslední půl rok se mi nejvíc osvědčilo pár věcí:
1. Změny dělat postupně, obvykle dělám změnu jednu za měsíc (Lidi, proberte se, ta Saša má pravdu!)
2. Překonávat sebe sama je skvělé. Dnes jsem běžela 12 minut v kuse - před měsícem bych vyplivla plíce po dvou minutách.
3. Sparing se hodí. Když se nechce vám, vytáhne vás, když se nechce jemu, vytáhnete ho vy. Občas se nechce ani jednomu, ale nechcete toho druhého zklamat.
4. Dá se odvyknout na tuny cukru a sladkostí. Nikdy je neopustíte, ale závislosti se dá zbavit.
Před 5 lety jsem v prvním cyklu zhubla asi 4 kila, od té doby postupně nabírám/ + více jak 10 kilo za pět let/ i když po celou tu dobu trvale vážím a zapisuju. Jestli jsou na příčině horní hranice sacharidů / někdy i červená/ nebo dolní hranice bílkovin nebo dennodenní stres/ chirurgičtí pacienti.../ ..asi všechno dohromady. Když zvýším bílkoviny, hrozně mě pálí žáha a musím užívat léky. Zkoušela jsem přidávat i ubírat kJ, marně. Nechala jsem si vyšetřit hormony štítné žlázy-v normě. Navíc kvůli chron.potížím s achilovkou nemohu provádět svižný pohyb / ani rychlou chůzi, ani jízdu na kole/, což by asi pomohlo, takže jen joga,posilování,kondiční doma na koberci atd. Měla jsem i deset "sezení"
s nemocniční nutriční terapeutkou- jen krčila rameny. V rodině není obezní nikdo. Užívám malou dávku betablokátorů na srdeční arytmii a antiko- roky stejné. No, bojuju dál.
A také si myslím, že je pořád lepší bojovat ,i když se střídavými výkyvy nahoru a dolů, než to vzdát a pořád jenom tloustnout. A také nemůžeme odsunout manžela, děti, vnoučata i stárnoucí rodiče a jen sobecky běhat po tělocvičnách, či po lese.
Opravdu nevím, kde je zakopaný pes, kdybych to věděla, už bych tu nebyla. Prostě abych hubnula, musím se hodně omezovat, abych nepřibírala, musím se dost omezovat. Když se neomezuji, přibírám. Ale kdo to má vydržet, pořád něco nesmět.Smířila jsem se s tím, že nadváha je lepší než obezita, snažím se alespoň chodit, protože pohybu u nás doma nikdy moc nebylo, byla jsem a budu neohrabaná, bojácná a sportovně nenadaná, absolvovala jsem 2 kurzy pro "výživové poradce", abych lépe porozuměla tomu, co se děje v našem těle... a výsledek???
Tak asi tak :-(
Včera mě vůbec nepotěšilo, když jsem rekapitulovala výsledky klokanů za loňský rok. Kromě jedné šikulky co zhubla cca 10 kg a několika 5-kilových úbytků bylo 90 procent zúčastněných stále na původní váze, nebo ještě na vyšší, takže v tom očividně nejsem sama. Je to prostě kolotoč, pravděpodobně je to fakt v hlavě...A co by mi pomohlo? No kdybych to věděla, tak už tu nejsem :-(
30. 01. 2016 17:50
sveckaj
No,u me to bylo vzdycky tim,ze jsem chtela vsechno hned a sla si za svym co nejrychlejsi cestou,ktera me vetsinou moc nebavila,ale byla "uspesna" Az pozdeji jsem zjistila,ze ta "uspesnost"je pomijiva a pokud se clovek omezuje,striktne si odrika a dela co ho nebavi,nevydrzi mu to a kila se vrati,tak jako driv me.
Ted uz jsem tu jen kvuli par lidem,ktere jsem tu potkala a zaroven si tu eviduji sve aktivity,bavi me to.Ale....vetsinou nezapisuji,vazim minimalne a sport ktery me bavi je pro me prijemne odreagovani :) Nemam idealni postavu(otazkou je co je idealni ? ),mam par kilo navic,ale...jsem stastna,spokojena,zdrava a fit.Zivot se mi diky opusteni meho drivejsiho zivotniho stylu obratil pomalu,ale jiste o 180stupnu a uz nekolik let po zhubnuti vim,ze to je to co me bavi a mam rada.Takze podle me je hlavnim duvodem proc se sem lidi vraceji s jo-jem to,ze malokdo pochopi,ze je to zivotni zmena naporad a ne od-do a pak zase znovu.Proste to povestne "precvaknuti v hlave" bez toho to nejde.Pokud se do konce zivota budu trapit tim,ze jsem si dala kus cokolady,je to spatne.Rada si ji dam a pochutnam si na ni :)A hlavne ....mejste sami/y sebe radi/y :)
MaSka
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?